Clan Butterflies Hunters

Call Of Duty 4, Call of Duty 2, Counter Strike, Day of Defeat, Titan Quest a mnoho dalších

Milivali

  Takže toto téma bude pojednávat o našich veřejných akcích. Tyto akce byly velice dobře utajovány na těch nejvyšších místech. Ale protože většina akcí se nám podařila, není nutné skrývat slávu v našich duších. Tímto se s vámi podělím o naše zážitky plné burácejících nepřátel, kulek, které sviští okolo vás a podobných velice nebezpečných prvků, které s sebou nese válka.

 

Úryvek z deníku

 10. srpna 2005

Jih Itálie, základna Milivali

                Všichni jsme na základně v jídelně. Sedíme u dřevěného stolu, světlé barvy, který má jednu nohu kratší. Hýbe se a nás to ani neštve, jsme moc utahaní na to, abychom jsme se zabývali detaily. Celý den jsme byli na základně na jihu Itálie. Sluníčko pálilo, že by roztavilo i chladnou ocel ve skladě zbraní. U stolu jsme byli skoro všichni, krom Ivana (Ivan Ijlič Stěpanov). Měl po každodenním tréninku ještě spoustu své vlastní práce. Chodil do skladu zbraní a seřizoval si svoje hračky, které jsou jeho mazlíčky. Jeden si říká RPD a druhý RPG-7. Každý den je chodí rozebírat a čistit vše co se dá vyčistit. Občas jsme za ním chodili mu pomáhat, ale bylo opravdu moc velké horko na to, abychom dnes ještě někam chodili. Zatímco jsme byli v jídelně a Ivan v hangáru, nic zásadního se nedělo. Byl to jenom další z těch nudných dnů, co se válíte na základně, občas si jdete zaběhat nebo skočit do bazénu. Někdy taky hrajeme s Mariňáky poker nebo chodíme na střelnici zastřílet si. Sem tam uděláme dovednostní soutěž, abychom jsme se trochu motivovali a zlepšili.

                V jídelně jsme dojedli ten ošklivý pokrm, kterým se tu musíme živit každý den. Vojenská kuchyně není nikterak vyhlášená, ale člověk si po půl roce zvykne. Když si vzpomenu na maminky domácí koláč a lívance, sbíhají se mi jenom sliny. O tomhle si tu můžeme nechat jenom zdát. Všichni jsme se sebrali a rozhodli jsme se tedy jít za Ivanem do hangáru. Poté co jsme došli, Ivan byl omotaný pásem nábojů z jeho RPD, ale tvářil se naprosto spokojeně a radost z něj jen zářila. V armádě je od svých mladých let. Už jako malý mu byl vzorem jeho otec, Sergej Stěpanov, který bránil Stalingrad, proti němcům v 2. Světové válce. Ivanovi vždy vyprávěl své válečné zážitky. Poté co jsme došli k Ivanovi, řekli jsme mu, že musíme jít spát, jinak velitel bude zuřit a my budeme nevyspalí. Ivan řekl, že tu ještě chvilku pobude a pak přijde. Kývl jsem hlavou a pomalu jsme odcházeli do sprch a pak do postelí. Bylo něco kolem desáté večer. Před tím než jsme ulehli do postelí, odříkali jsme, jako vždy před spaním, naší týmovou větu. Tato věta nás vždy chrání v dalších dnech. Modlíme se tímto k bohu, aby nás ochraňoval. Po modlitbě jsme ulehli a zavřeli unavené oči.

                Měl jsem zavřené oči a slyšel jsem, jak někdo otevírá dveře. Myslel jsem, že se vrací Ivan. Jenže Ivana jsem slyšel teprve ve sprchách. A pak to náhle přišlo! Randál po celé základně, že máme výjezd. Ani jsem nestačil otevřít své rozespalé oči, a už jsme se pakovali. Všichni jsme se oblékali tak rychle, jak jen nám to šlo. Při oblékání k nám přiběhl Ivan a ptal se nás co se děje. Poté co jsem mu sdělil, že máme výjezd, odhodil svůj mokrý ručník a hned se začal soukat do uniformy. Hned co jsme se všichni oblékli do vojenských uniforem, dostali jsme informace, kam to vlastně letíme. Středozemní moře, loď Keira, směr Egypt. Velitel dostal echo, že loď přepravuje ze Saudské Arábie nebezpečný atomový náklad. Museli jsme se vybavit ještě dodatečným příslušenstvím. Ihned co byl Ivan hotov, běželi jsme do skladu se zbraněmi. Jako první otevřel dveře Jenda ( Jendal Mitsubishi) a hned byl problém na světě. Ivan zde měl rozebraný RPD a Jenda uklouzl po pružině a natáhl si sval v tříslech. Řval na celé kolo. Vypadalo to opravdu hrozivě hned takhle na začátek. Kristýnka (Cris Barry) Jendovi podala pomocnou ruku, aby mohl vstát. Ivan z toho byl nešťastný, ale co se dalo dělat. Měli jsme fofr, tak to nikdo raději neřešil. Každý napochodoval ke své skříňce s vybavením. Jako první naklusal Toxic (Toxic „ATi“ Tears), otevřel skřínku a vytáhl svoje oblíbený hračky. Těmi byla útočná puška M16A2 s kolimátorem, dále pozlacený Desert Eagle .50, jeden útočný a jeden flashový granát. Jako druhý se začal chystat Marmeláda (Space Jam). Ze skříňky vytáhl taktéž M16A2 s kolimátorem, do kapsy si strčil Baretu a sáhl po jednom slzném a jeden útočný granátu. Další na řadě byl přetržený Jendal. Čapl po P90 a jako zálohou se vybavil Colt 1911. Smutný Ivan si s sebou nemohl vzít svoje oblíbené RPD a tak lapá po G36 a na záda si bere M14. Cris si bere ukradený AK-47 (jako jediná má na něj spojenecké povolení) a Colt 1911. Pelikán (Sláva Mertin) si vzal M4 a k tomu Desert Eagle. V té chvíli jsme byli všichni vyzbrojeni a mohli jsme se vrhnout do akce.

Nasedáme do Blacka Hawka a letíme na určený cíl. Byla tma jako v černý díře a ani jsme neměli po cestě na co koukat. Ze základny jsme se vyřítili opravdu rychlostí světa. Po chvilce letu jsme se objevili nad mořem. Začal foukat velký nárazový vítr a také se spustil šeredný déšť. Museli jsme zavřít postraní dveře, aby do jestřába nenateklo a aby voda nezrušila elektrické obvody. Pilot oznámil 5 minut do cíle. Koukali jsme na sebe a jistým osobám se klížily oči. Byl to opravdu náročný den, ale nebyla jiná možnost. Je to naše povinnost a musíme ochraňovat lidi, před teroristy. Naposledy jsme zkontrolovali zbraně a náš arzenál. Vše bylo v pořádku a to bylo důležité, kdyby něco bylo špatně, pořád máme záložní zbraně v jestřábu. Jsou to Mp5, které jsou velice dobré do rychlých akcí. Pilot oznamuje vizuální kontakt. Byla to velká nákladní loď. Po příletu jsme si jí narychlo prohlédli a hned potom co nás pilot navedl před přední výsadkové místo, otevřeli jsme boční dveře, shodili provazy a slanili rychle na palubu.

Všichni jsme se sešli na zádi té obrovské lodi, která se neskutečně houpala na vlnách. Pršelo víc a víc. Po železné lodi to občas pekelně klouzalo. Bylo nutné se dohodnout, jestli se rozdělíme na víc týmu anebo jestli zůstaneme pohromadě. Odpověď byla více než jasná a to zůstat spolu. Největším důvodem byl právě atomový náklad a kvůli bezpečnosti bylo lepší zůstat v jednom týmu. Odjistili jsme zbraně, nasadili tlumiče a vrhli jsme se na to.

http://img1.nnm.ru/imagez/gallery/5/6/8/e/a/568eaca22b1cd4f6f54a48be9f82dca4.jpg

Jenda otevřel první dveře a tam objevil dva teroristy, kteří popíjeli šálek horkého čaje. Cris s Ivanem si vzali každý jednoho a rychle je zneškodnili. Byla to první tichá akce, hned na to jsem naklusal se Slávou do místnosti a přidal se k nám Jenda. Takto jsme prošli asi půlku lodi, než jsme se dostali na její povrch mezi dopravním nákladem a velkými přepravními kontejnery. Bohužel, zde si nás všiml protivník a byli jsme prozrazeni. Na lodi začala panika, a proto jsme měli ještě chvilku času na zneškodnění pár nepřátel. Cris, Jenda a Ivan pročistili okolí, aby mohl Toxic s Jamem odříznout několik teroristů v okně, kteří nás sledovali. Naším štěstím, v tomhle případě, byla nepřítelova nekvalitní technika. Toxic s Jamem byli skrčení za několika malými kovovými kontejnery. Pomocí kolimátoru a díky M16 pro přesnost střelby, dokázali přesně zaměřit několik nepřátel v oknech a zničit je.  Postupovali jsme dál a před námi byly další dveře. Tyto byly ale zavřeny a dobře připevněny. Pro Jendu to nebyl žádný problém. Přeborník v páčení a otevíraní dveří se hodí. Povedlo se mu otevřít zámek, ale slyšel za dveřmi nepřítele. Pomocí gest řekl Ivanovi, ať rychle otevře dveře. Ivan pochopil a rychle se přesunul. Otevřel dveře, Jenda vzal svojí nabroušenou a rychlou P90 a zneškodnil tři nebezpečné objekty. Vzduch byl tedy čistý a mohli jsme postupovat dál. Namířili jsme si to spodních pater. Slezli jsme několik málo schodů a před námi se objevil nepřátelský odpor. Náboje z Ak-47 lítali hodně blízko a Space kulka lízla do ruky. Jenda, Ivan a Toxic ihned na to opětovali palbu. Byla to mohutná palba a ještě teď mi z ní píská v uších. Opětovné výstřely se již neozvaly a tak Cris mohla ošetřit Space. Trvalo jí to jenom chvilku a hned jsme mohli postupovat dál. Jenda opět otevřel dveře a před námi se vynořil velký nákladní prostor. Ihned jsme naklusali dovnitř a obsadili všechny rohy. Postupovali jsme dál, ale nikdo tam nebyl. Ivan a Space kontrolovali zadek a ostatní předek. Toxic zahlédl podezřele vypadající kontejner. Jenda se koukl dovnitř a nevěřil svým očím. Ležela tam malá atomová hlavice. Ivan se zeptal co je to zač? Sláva mu odpověděl, že mašinka na horkou čokoládu to fakt není. Nedalo se nic dělat. Návod k tomu nebyl přibalený, a tak nikdo nevěděl jak tu krávu deaktivovat. Sláva měl ale geniální nápad. Potopil loď a zbavit se tak všech důkazů. Cris vzala fotoaparát a vyfotila bombu kvůli pozdější identifikaci. Jenda zavřel kontejner a šli jsme zpět stejnou cestou, kterou jsme přišli. Nebyl zde už žádný odpor a tak jsme v klidu zavolali letectvo, aby si nás přijeli vyzvednout. Chvilku jsme tedy museli čekat, než pro nás přiletí vrtulník. Byla docela zima z toho silného deště a větru. Cris zahlédla vrtulník a tak jsme mohli zavolat na základnu v Milivali, aby přiletěli potopit loď. Vrtulník byl velmi blízko a shodil nám lana. Vyšplhali jsme nahoru beze ztrát na životech a to bylo velice příjemné.

                Už jsme všichni seděli ve vrtulníku a letěli zpátky na základnu. Celá akce trvala něco málo přes 30 minut. Během letu jsme se pomalu otřepávali z akce a začali spolu víc komunikovat. Cris převazovala Marmeládě zranění z boje, aby mu to nezhnisalo. Pomalu přestávalo pršet a vítr též ustál. V dálce jsme viděli maják, jak svítí pro orientaci lodím, také jsme už viděli světla ze základny. Neuplynulo ani pět minut a byli jsme všichni na základně. Odevzdali jsme zbraně na čistění do arzenální budovy a šli podat hlášení o akci. Hlášení vždy podávají Sláva s Toxicem. Ostatní se šli znovu osprchovat.

                Po dokončení hlášení se Sláva s Toxicem šli také do sprch a zpamatovávali se z akce. Trochu si o tom ještě povídali, co se stalo. Poté co si takto trochu vyčistili hlavu, se všichni hlásili v postelích na zasloužený odpočinek. Velitel jim dal příští den volno a tak měli čas na kvalitní spánek. Hlavně Ivan měl čas na znovu oživení svého RPD a oznámil to Jendovi, který mu málem nafackoval. Všechno to bylo ale v dobrém rozpoložení a nikdo se na nikoho nezlobil. Však jsme tým. Tým fajnových lidí, kteří si dokážou pomoci i takto těžkých chvílích. Naším posláním je chránit svět, ale svět netuší, že by se měl spíš on chránit před týmem Butterflies Hunters!

 

 

 

 

           

 
Toto je limitovaná edice, která nevlastní žádná prává. Zde se může všechno.