Clan Butterflies Hunters

Call Of Duty 4, Call of Duty 2, Counter Strike, Day of Defeat, Titan Quest a mnoho dalších

Ukrajina

 Píše se den 17. březen roku 2005. Ten příběh se udává na Ukrajině poblíž Komičeva. Právě se připravujeme na velmi důležitou akci, ve které půjde o krk, ale hlavní bude vysvobodit člověka, který je velmi důležitým chemikem na Blízkém východě. Jeho jméno nesmí být vypuštěno z úst a tak se budeme držet pravidel a jednoduše mu budeme říkat Rukojmí. Bude se jednat o akci, kdy se tým, zdatných BH, musí infiltrovat přímo do hlavní základny kde je vězeň držen.  Máme velice dobrý zdroj informací, kterým je zpravodaj na Ukrajině, také máme podrobné snímky a informace o pohybu nepřátel.  Ale tím nejdůležitějším je náš plán, který je opravdu velmi pečlivě a dokonale vypilován do detailu. Ten plán totiž neexistuje. Nebudeme si nic nalhávat, ale v tomto případě se toho moc naplánovat nedá. Je ale samozřejmostí, že jistý plán v hlavě máme. Bez toho bychom se v akci neobešli a těžko pronikli mezi nepřítele. Ale teď už k samotnému příběhu.

                Právě sedíme v C130 a děláme si malý briefing o průběhu naší společné akci. Nejsme tu v plném počtu, protože tato mise vyžaduje udělat mnoho práce v malém týmu. To víte, nemůžeme se tam infiltrovat všichni. Větší stádečko by udělalo nemalý rozruch a to by pak určitě nedopadlo dobře. Takže nynější tým se skládá z Toxica, Cris, Stěpanova a Jendála. Čtyřčlenný tým bude mít vlastní postavení a každý bude plnit jednu důležitou funkci. Podle našich plánů bude Toxic plnit funkci tichého bojovníka na blízko, Cris bude jako vždy poblíž a ošetřovat, hlavně nevíme, jak na tom bude Rukojmí a tak je Cris důležitou členkou týmu, Stěpanov bude rozbíječ a bude se starat o dveře, pokládání náloží a popřípadě rozparovače pomocí RPD a Jenda bude sniper.  Zatím co Jenda bude pozorovat akci z povzdálí, ostatní tři členové týmu se budou snažit dostat se do tábora a zachránit Rukojmího. Akce bude probíhat jak ve dne, tak i v noci. A to hned z několika důvodů. Ve dne se zapojíme ke členům teroristického spolku v táboře a v noci proběhne ta nejdůležitější část zásahu.

                Pomalu dosedáme naším soukromím letadlem na letiště v Doněcku, kde na nás bude čekat naše spojka s označením Saturn.  Vystupujeme z letedla celý unavení a máme nejvíc přeležený zadky, to víte, basa od českých piv není zrovna nejpohodlnější sedátko. Jenom Ivan nemá přesezený zadek, protože zůstal u své rodné Vodky. Ivana musíme nést na zádech, protože je totálně grogy. Teď jsem si dělal srandu. Ivan je velice zdatný a nic ho nepoloží jen tak na kolena. Došli jsme do letecké haly, kde jsme ohlásili náš účel cesty, ale je jasný, že jsme lhali. Takže jsme použili naší neoficiálně oficiální převlek a to, že jedeme za zábavou a chlastem. Když se na nás úředník kouknul, bylo mu hned jasný, že nekecáme a mohli jsme projít bez jakýchkoliv problémů. V letištní hale na náš čekala naše spojka. Byla to žena s knírkem větším, než má Jenda a to ho taky namíchlo. Od té doby s námi nemluvil. Spojka nás zavedla k autu stříbrné barvy a s označením Mercedes. Všichni jsme nasedli do auta docela v pořádku, až na Ivana. Musel si sednout do zadu na prostředek, aby se s námi auto v zatáčkách nepřevrhlo. Tak jsme tedy mohli vyrazit na další dlouhou cestu po krásně vyprahlé Ukrajině. Bylo před námi dalších 150km jízdy, a tak si někdo dal dvacet a zužitkoval tím čas skvěle. Jenda ho samozřejmě využil nejlíp, hned po startu mu klesla hlava přímo Ivanovi do rozkroku a v zápětí usnul. Ivan z toho nebyl nijak moc nadšený a tak pokračoval v řetězu a položil svojí hlavu Cris do klína. Toxic seděl vepředu a se spojkou si povídali. Asi tak na 23. kilometru slyšel strašné chrápání, a proto se kouknul dozadu a nevěřil svým očím. Koukl Cris do očí a ta je měla úplně rudý, rudější než stará ruská komunistická vlajka, v očích jí bouchaly kladiva se srpy a málem padali hlavy. Byla opravdu moc unavená a naštvaná. Jenže co se taky dalo dělat, dva ožralí chlapi v autě. Cris nakonec zatnula zuby a všechno vydržela, však je na to taky tvrdě cvičená. Dokáže vydržet v neskutečných podmínkách dny a noci. Cesta trvala něco málo okolo dvou hodin, než jsme dorazili na základnu.

                Po příjezdu na základnu nás hned přivítal místní velitel Sergej Kozihněv a dovedl nás do budovy, kde jsme se mohli vysprchovat a vyspat líp než doposud. Bylo něco kolem 23:00 a my jsme si právě vybalovali věci z vojenských pytlů. Hned na to jsme se šli pořádně vysprchovat, protože Cris i Ivan byli pěkně mokrý od slin svých spoluspáčů. Na zdech sprchových koutů byl pořád vyobrazen Lenin a sprcha hned měla takový jiný nádech. Po vysprchování jsme se ještě jednou museli hlásit u velitele a projednat ještě pár důležitých věcí, jako například co nám má na příští den připravit. Vše bylo nahlášeno a mohli jsme se jít v klidu vyspat. Budíček máme nastavený na luxusních 9:00 ráno, abychom byli dostatečně nabití energií. Každý z nás usnul velice rychle a noc jsme prožili v naprostém klidu. Když jsme se ráno vzbudili, byla velká mlha a nebylo skoro vidět ani na krok. Všichni jsme se vzbudili v pořádku, jen na některých individuích byla znát včerejší cesta. Opět bylo hlášení u velitele a začínali velké přípravy na akci. Tím nejdůležitějším bylo převlečení do teroristických hadrů a taky zbraně musí být shodné, protože si vzít spojenecké zbraně by nás velice rychle prozradilo. Nejlepší to měla Cris a Ivan. Ti zastávají východní kulturu a používají AK-47 a RPD. Takže v tomhle ohledu nebyl vůbec žádný problém. Ivan si ještě přibral pistol s tlumičem a Cris též, plus navíc tlumič na AK-47. Toxic se vyzbrojil AK-47su s tlumičem a pistolí, Jenda jakožto sniper si bere s sebou Baretu 50. s woodlend kamufláží. Ale jako správný sniper se navlíká do oblečení se zelenými třásněmi a umělým křovím na zádech, aby nebyl vidět a co nejlíp se ukryl. Jsme připraveni jít do akce, kterou jsme promysleli a nebudu vám jí vysvětlovat, nechte se překvapit. Vzali jsme si vojenský jeep a jeli na místo výsadky. Byla to nedaleká opuštěná pumpa, kde pro nás bude ukrytí výhodné. V plánu je totiž zmocnit se nepřátelského nákladního vozu, který vozí vojáky z jedné základny na druhou. Důvod není známý, ale důležité je, že je tomu tak a to je pro nás plus. Po příjezdu na opuštěnou pumpu, jsme museli ukrýt jeep. Poblíž jsme našli starý tankový zákop a to byla naše možnost, kvalitně jej schovat. Ivan zajel do příkopu a pomocí větví jsme zamaskovali vozidlo. Ihned na to jsme se ukryli v pumpě a čekali, než bude projíždět nákladní vozidlo. Důležité bylo se neuhnálit, protože náklaďák byl plný teroristů. Bylo tedy nezbytné počkat, až se nákladní vůz bude vracet prázdný na základnu.  Čekání bylo neúprosné a zdálo být se věčné, mlha pomalu padala k zemi, mráz štípal do obličeje a nebyla možnost se nějak zahřát. Za necelou hodinu projížděl náklaďák plný mužů. Za nedlouho potom se nákladní vůz vrací zpět. Nyní přichází naše chvíle. Toxic vyráží ven a mává na vůz, aby zastavil. Ivan kontroluje situaci z pumpy a čeká, až přijde jeho chvilka. V3S zastavuje a řidič stahuje okýnko. Není s ním ani spolujezdec a tak hned po zastavení Toxic rychle zasahuje přesnou ránou pistolí do hlavy. Otevírá dveře a vyhazuje řidiče ven z vozu přímo na studenou zem. Jenže přesně v tom okamžiku se z korby náklaďáku vyřítí 6 teroristů a začnou se ohlížet, co se stalo. Po spatření řidiče ihned vytahují kvéry, ale to je jejich poslední pohyb. O sekundu na to jsou všichni na zemi a mrtví. Cris se chytá za hlavu, Toxic spadl mezi tím na zem, Jenda jenom tiše přihlíží a Ivanovi se kouří od RPD. Byl to velice rychlý a pohotový zákrok Stěpanova na nepřátelskou gradu. Všichni se kouknou na Ivana a poděkují mu za rychlost a brzké vyřízení situace. Hned poté jsme se ale zamysleli nad tím, kde se stala chyba. Napadlo nás pár možností, z kterých ta nejlogičtější byla, že to nebyl ten správný náklaďák, ale nějaký jiný, nečekaný, který vezl nové muže na základnu. Nějak zásadně to řešit nebudeme, důležité je, že máme přibližovadlo, se kterým se můžeme vydat na cestu.  

                Nasedli jsme do auta a Stěpanov s Jendou šli dopředu zatím co Toxic s Cris byli vzadu na korbě. Vyrazili jsme tedy na cestu. Mlha už nebyla, takže bylo velmi dobře vidět na cestu. Zanedlouho Ivan zastavil, aby si mohl Jenda vyskočit a najít vhodné budoucí působiště pro svojí M21. Po vyskočení Ivan pokračoval v jízdě dál a Mitsu zatím bral roha do lesa, kde se mohl ukrýt. V lese ještě bylo trochu mlhy a tak Jenda musel pomalu postupovat, aby náhodou nenarazil na nějakou hlídku. Postupoval způsobem strom, strom křoví, a tak dál. Za chvíli uviděl poblíž malou chatu, neváhal a pomalu se přibližovat, ale v tom se to stalo. Hlídka!!! Náš zdatný sniper se rychle schoval do trávy a čekal, kam hlídka bude směřovat. Jenže chodili pořád dokola, takže jediný co Jendovi zbývalo, bylo pokusit se brodit trávou a proklouznout mezi hlídkou. Plazil se vpřed jako první polní žížala a nakonec se povedlo. Mohl tedy v klidu pokračovat dál. Ale asi tak po 50m si řekl, že takhle v bezpečí nebude, pokud najde místo hned takhle poblíž. A tak bez rozmyšlení vytasil kvér a hlídka neměla vůbec šanci. Dvě přesné rány do palice to naprosto bezpečně jistily. Potom se otočil dál a pokračoval v cestě. Za nedlouho už viděl tábor a tak se porozhlédnul okolo sebe. Po chvilkovém bádání uviděl velmi slušné místo, kde se mohl absolutně a 100% ukrýt. Zakempil se a už nezbývalo nic jiného než čekat. Ivan zatím dovezl tým před brány tábora. Zde na nás čekala stráž a chtěla vidět doklady a hlavně vědět účel příjezdu. Ještě že v týmu máme Ivana, který se dorozumí. Ivan zastavil hned vedle stráže, stáhnul okýnko a ukázal doklady a řekl, že veze dvě nové posily do tábora. Stráž si pečlivě prohlédla doklady a po chvilce se otevřely brány do tábora. Mohli jsme jet dovnitř a pokračovat v úkolu. Ivan zajel dovnitř a vjel do budovy, kde stály další vozy. Vyskočili jsme ven a chvilku se rozhlíželi.

Toxic rozdělil úkoly a mohli jsme jít pomalu na věc. Celou operaci jsme projít nemohli, protože bylo ještě moc světla, které by nás nejspíše brzy prozradilo. Všichni jsme natáhli šátky a šli plnit úkol s tím, že se za půl hodiny sejdeme před jídelním stanem. Toxic šel prohlédnout budovy, aby zjistil, kde drží vědce. Ivan se zatím šel, porozhlédnou po okolí, kde jsou hlídky a kde se nejvíc shromažďují nepřátelé. Cris šla zatím pomalu pokládat miny k nádržím s palivem, do muničního skladu a na budovy. Za krátkou chvilku jsme se opět sešli, před jídelním stanem a šli dovnitř. Usedli jsme u stolu a všichni okolo na nás zírali. To se Ivanovi moc nelíbilo a tak si šel taky pokecat k vedlejšímu stolu, aby se něco dozvěděl nového, když jsme teď všichni na jedné palubě. Taky ostatním řekl, že jsme tu noví, aby neměli nějakou obavu. Nejhorší ale bylo, že všichni zírali na Cris. Tohle je věc, která by nás mohla prozradil, ale doufali jsme, že vše proběhne v pořádku. Po chvilce se Ivan vrátil a začal nám povídal, co se tady všechno děje. Taky zjistil, kde ukrývají vědce, což bylo pro nás velkým přínosem. Ukrývají ho nečekaně v hlavním stanu, kde taky sídlí hlavní velitel a několik stráží. Dále se dozvěděl, kdy a kde jsou hlídky a kdy se mění stráže a přijíždí vozidla. Koukali jsme jak bukvice, ale Ivan to z nich opravdu všechno vypáčil. To víte, že se nikdo nemohl zlobit, byla to opravdu potěšující zpráva a Ivan tím nám ušetřil spoustu času. Zatím co tam sedíme, slyšíme v dáli helikoptéru. Zvuk pořád zesiloval a tak jsme se šli kouknout ven. Venku stál uvítací výbor a čekal na přistání helikoptéry. Ivan se zeptal co se děje a bylo mu odpovězeno, že přilétá nějaký bývalý komunistický mučednický lékař. A to nás dosti zarazilo, protože náš vědec by taky nemusel přežít noc. Nakonec se k nám přidalo nějaké Téčko a začal si s Ivanem povídat. Měl v očích takový skromný výraz a litoval vědce, že ho prý zítra budou mučit, aby z něj vypáčili informace. Ivan neodpovídal a muž odešel směrem k hlavnímu stanu. Ivan nám to vše řekl a tak jsme mohli dále doufat, že je to pravda. Už se pomalu stmívalo a za nedlouho můžeme začít pracovat. Ještě na chvilku jsme se usadili poblíž na lavičce a čekali jsme na tmu. Setmělo se naštěstí docela rychle a pomalu jsme se začali rozcházet. Jako jediný Ivan zůstal venku, a kdyby se něco stalo tak by to vyčistil nahoře. Toxic a Cris šli spolu rovnou do hlavního stanu.  Otevřeli první dveře a zde byla první hlídka, která hlídala další dveře. Tak jsme si řekli, že tohle asi nebude jen obyčejný hlavní stan. A ono že taky ne. Ty druhé dveře byly pěkně masivní a hlavně na klíčky. Strážným jsme zamávali tlumenou dávkou z Ákáček a bylo po parádě. Cris prohledala mrtvé stráže a našla klíče. Pomocí nich jsme mohli v poklidu otevřít druhé dveře. Po otevření Toxic zahlédl několik chlápků oběšených zbraněmi a tak do nich napumpoval další dávku. Cris se připojila a místnost byla čistá. Šli jsme za roh a tam seděl na židli vědec. Toxic vzal kudlu a vědce rozvázal, ale v tom okamžiku někdo spustil alarm. Cris se šla kouknout vedle a jedno Téčko přežilo a stačilo ještě zmáčknout tlačítko od alarmu. Neváhala a dostal finální dávku přímo do úsměvu. Venku se to ale začalo množit hlídkami a asi tak 15 teroristů si to začalo mířit přímo k hlavní budově. Ivan vytasil RPD, položil si ho na venkovní stůl a začal projíždět horizont. Byl to strašný rachot a skoro většina Téček se už válela na zemi, jenže Ivan vypotřeboval všechny náboje v zásobníku a dvě téčka to přežili. Schoval se za stůl a začal nabíjet RPD. Po chvilce v rozpacích nabil RPD, vykouknul a všichni mrtví. Jenda zapracoval a pomohl v pravou chvíli. Toxic vzal vědce na ramena a Cris mu kryla záda. Všichni se dostali v pořádku ven a připojili se k Ivanovi.  Vzduchem začali lítat granáty od hlídek a začalo pravé peklo. Několik granátů vybuchlo blízko min a tak všechny budovy vyletěli do luftu, všichni se váleli na zemi. Jenda vyřídil přijíždějící hlídku přesnými ranami do hlavy. Vzduch byl teplý od exploze, ale čistý od nepřátel.  Bohužel nepřítel zničil skoro celou základnu a hlavně to odnesli náklaďáky, takže jsme se neměli čím vrátit zpět. Naší jedinou možný byl vrtulník Mi-24. Nasedli jsme dovnitř, ale koukli jsme na sebe a nikdo neseděl na místě pilota. Ivan se jako dobrovolník zmocnil kniplu, Cris zatím ošetřovala vědce a Toxic se usadil vedle Ivana. Nahodili jsme motory a mohli se vznést do vzduchu. V dáli jsme mohli vidět přijíždět konvoje vozidel a to neznačilo nic dobrého. Po chvilce helikoptéra vzlétla a mohli jsme se vypařit. Ale jak dostat Jendu na palubu? To byla otázka. Přemýšleli jsme a Cris našla v bedně lano a tak ho připevnila k háku. Hned na to okolo nás proletěla raketa z RPG-7. Jenda zapnul noční vidění a nepřátelé co měli RPG v ruce, odstranil a byl hned klid. Ostatní dostal Ivan pomocí plně vyzbrojené helikoptéry. Po několika explozích aut nastal klid. Mohli jsme tak doletět v klidu pro Jendu. Cris hodila lano ven a náš sniper se tak mohl dostat na palubu. Vyšplhal do helikoptéry a mohli jsme v klidu odletět na naší základnu.  Po chvilce letu si Ivan všiml dalšího vrtulníku, který nám byl v patách. Začal neúprosný boj, protože nepřátelský vrtulník to do nás začal kropit o stošest. Několikrát jsme to pěkně schytali a začalo se z nás i kouřit. To nebylo nic dobrého a Ivan hlasitě zařval, že nám odešla hydraulika a že klesáme. Všichni jsme se pevně chytli a drželi se, jak nejvíc to šlo. Ivan se snažil vrtulník vyrovnat, ale to se bohužel nepodařilo. Padali jsme čím dál tím víc do hloubky a začali jsme se i točit dokola. Po chvilce jsme spadli na zem. Naše jediné štěstí bylo ve výšce letu, neletěli jsme příliš vysoko a tak dopad nebyl tak drastický.  Všichni jsme se začali ostatních ptát, jestli je někdo zraněn a všichni řekli ne. Ale ani tak to nebyla moc velká výhra, protože nad námi kroužil nepřátelský vrtulník. Náhle Ivan vypáčil se svého RPD zásobník a z baťohu vytáhl nový červeně označený zásobník. Nabil a pomalu se vyškrábal z vrtulníku, aby ho nikdo neviděl. Položil si své RPD na okno a začal pálit do vrtulníku. Byla to šílená kanonáda a Ivan zasáhl kabinu a s tou i pilota i kopilota. Vrtulník se začal rychle otáčet okolo své osy a začal padat k zemi. Všichni jsme si museli zacpat uši, abychom neohluchli. Vrtulník padl na zem a vybouchl do povětří. Ivan se na nás usmál a říká:,,Protipancéřová munice!“  Všichni jsme jenom žasli a byli od nepřátelského vrtulníku vysvobozeni.  Vybrodili jsme se z vrtulníku a museli šlapat po svých. Toxic vzal opět vědce na ramena, Ivan si naložil zpět původní munici a Jenda s Cris nás vedli. Sniper šel jako první a ukazoval nám, jestli je vzduch čistý nebo jestli máme čekat. Před námi bylo 15km pěší chůze. Bylo něco po půlnoci a nebylo vidět na krok. Jako jediný z nás měl noční vidění Jendal. To nám alespoň trochu pomohlo k překročení nepřátelského území. Po dobu naší cesty jsme narazili jenom na pár téměř neozbrojených hlídek, které jsme v tichosti zneškodnili.

                Nakonec jsme misi dokončili. Nebyla to sice žádná procházka růžovým sadem, ale úkol jsme splnili. Nebýt našeho speciálního výcviku, misi bychom nikdy nedokončili. Důležitý byl také výběr zbraní, munice, taktiky a v neposlední řadě také trocha toho štěstí. BH dosáhli cíle a připsali si další úspěch na své konto.        

 
Toto je limitovaná edice, která nevlastní žádná prává. Zde se může všechno.